Podle odborníků a personalistů nejsou absolventi ze škol dobře připraveni, aby dokázali uspět na pracovním trhu. Navíc jim často schází vlastní iniciativa doučit se to, co jim chybí, a někdy postrádají i dostatek pokory.

Když před třemi lety vydala společnost ManpowerGroup studii nazvanou Wanted: Energized career-driven youth, zaměřenou na potíže absolventů na trhu práce, konstatovala v ní řadu neradostných věcí. V první řadě fakt, že nezaměstnanost mladých dosáhla celosvětově téměř 76 milionů a přesahuje počty lidí bez práce v ostatních skupinách populace. Tato sociální skupina začíná být dokonce označována jako ztracená generace. Jak v této souvislosti uvedl Jiří Halbrštát z české pobočky Manpower, participace pracovní síly u mladých lidí pokračuje na cestě spirálovitě dolů: po poklesu z 53,8 % na 50,1 % mezi roky 1998 a 2008 se snížila na 48,8 % v roce 2011. Problémy spojené s nezaměstnaností mladých posilují převážně v tzv. rozvojovém světě. Ovšem počet těch, kteří stojí na prahu kariéry a mají potíže se vstupem na pracovní trh, roste téměř ve všech zemích a regionech.

Je pravda, že například v ČR je v současnosti příležitostí pro absolventy spousta. Firmám se totiž nedaří nabírat nové posily, proto snížily nároky. V období finanční krize bylo podle Tomáše Dombrovského, který působí ve společnosti LMC a zabývá se analýzou dat, jevů a trendů v propojených světech vzdělávání a práce, absolventům k dispozici jen zhruba 12 či 13 procent ze slabé nabídky volných pracovních míst. Tehdy se každý měsíc celkem inzerovalo jen okolo 35 tisíc pozic. V současnosti je okolo čtvrt milionu neobsazených míst, z čehož více než čtvrtina je vhodná pro absolventy. Přesto často dochází k tomu, že absolventi s obecným či humanitním vzděláním začínají na pozicích, na které by za normálních okolností stačili maturanti. „Až teprve taková zkušenost je totiž připraví na skutečnou práci,“ vysvětluje Tomáš Dombrovský.

Podle autorů studie jsou potíže na trhu práce způsobené tím, že mladí lidé nemají dovednosti, informace o trhu práce ani kontakty. „Je zde také nedostatek příležitostí pro rozvoj kariérní orientace. Mnoha mladým lidem chybí znalost toho, co to vůbec trh práce je, jak funguje, během studií se na něj neorientují a nevěnují dostatek pozornost ani výběru oboru, kterým se budou jednou živit,“ napsal Jiří Halbrštát v článku, v němž reagoval na výsledky studie. A dodal, že částečně jsou na vině také školy a nesoulad studia s požadavky potenciálních budoucích zaměstnavatelů.

Kritický pohled personalistů

Jak je to s připraveností tuzemských absolventů uspět na trhu práce? Podle Tomáše Dombrovského je pohled představitelů firem na připravenost mladých po opuštění českých škol spíše kritický. „A to ani ne tak z hlediska jejich znalostí, ale zejména co se týká schopnosti aplikovat teorii v praxi,“ tvrdí Tomáš Dombrovský. „České vysoké školy studenty jen málo zapojují do praxe, aby si mohli sáhnout na skutečné problémy. Nepodporují dostatečně spolupráci, komunikační ani prezentační dovednosti. My studenty pořád nutíme především memorovat tuny znalostí, jejichž objem přitom dramaticky roste, takže stejně není možné umět všechno,“ dodává. Absolventi, a nejen oni, by dnes podle něj měli především umět se neustále učit, kriticky myslet, spolupracovat a také převzít zodpovědnost.

Tomáš Dombrovský vysvětluje, že absolventům chybí zejména tzv. měkké dovednosti, které spadají do oblasti chování a mají vztah k sociální, resp. emoční inteligenci. „Na školách panuje nedostatek výchovy k něčemu konkrétnímu, aby se studenti učili jednat, pracovat v týmu a byli schopni již zmiňovaného kritického myšlení,“ říká.

Kateřina Nogolová, personální ředitelka společnosti Tatra Trucks, jeho slova potvrzuje. Také ona je přesvědčena, že český vzdělávací systém je často více orientován na znalosti než na dovednosti, což podle ní zahrnuje praxi, jazyky, technickou i humanitní stránku. „Většinou tedy u absolventů narážíme na to, že teorii mají nastudovanou, ale v praxi ji neumí použít. Pokud je student vybaven technickými znalostmi, a dokonce i dovednostmi, pak často nejsou podporovány tzv. měkké dovednosti,“ říká Kateřina Nogolová.

„Mezi absolventem střední odborné, obecné či vysoké školy jsou zásadní rozdíly, nelze je hodnotit podle jednoho měřítka. Obecně nám však u absolventů již několik let chybí jazyková vybavenost, a zároveň vnímáme velkou mezeru mezi očekáváním studentů a realitou ve smyslu pracovní náplně, ohodnocení, požadavků, nároků apod.,“ podotýká.

O něco optimističtější je personální ředitelka poradenské společnosti Renomia Group Hana Velíšková. Ta sice na základě vlastních zkušeností rovněž potvrzuje, že absolventům často chybí praktické zkušenosti, ale je zároveň přesvědčena, že v práci se většina z nich rychle zorientuje. „Zejména tehdy, když se dostanou do firem, které odpovídají požadavkům mladé generace na pracovní prostředí. To znamená, že nabízejí flexibilitu práce, přátelskou kulturu a široké možnosti rozvoje,“ říká Hana Velíšková

Nastupující absolventi podle ní obvykle mají výborné znalosti počítačových technologií. Jsou zvídaví, tvořiví, baví je inovace. „Přinášejí čerstvý pohled na věc a svým očekáváním posouvají firemní prostředí o krok dál, což je pozitivní. Přála bych jim ovšem více trpělivosti a schopnost svým cílům něco obětovat. Úspěch totiž obvykle nepřijde tak rychle a snadno, jak mnozí očekávají,“ upozorňuje.

Málo samostudia, málo pokory

Kamila Říhová, Recruitment Lead IBM ČR, si myslí, že dnešní uchazeči jsou na požadavky, které IBM vyžaduje, spíše připraveni. „Což může být ovlivněno tím, že ne každý absolvent sebere odvahu se o místo v IBM ucházet. Jen minimálně se tedy setkáváme s tím, že by se u nás hlásili zájemci s naprosto irelevantními zkušenostmi či vzděláním,“ dodává.

I ona ovšem poukazuje na aspekty, na kterých by absolventi měli zapracovat. Kamila Říhová ve shodě s Kateřinou Nogolovou rovněž zmiňuje nedostatečnou úroveň jazyků, zejména angličtiny. Některým technickým uchazečům podle ní chybí ta komunikativní, běžná. „Úroveň technické angličtiny a slovní zásoby je obvykle dobrá, ale dojde-li na kontakt například se zákazníkem na netechnické, tzv. soft téma, v některých případech nastává problém,“ říká Kamila Říhová.

Její kolegyně Markéta Soukupová, HR Partner IBM ČR, doplňuje, že určitým absolventům chybí ochota nebo schopnost se rychle doučit to, co je potřeba. „Ze školy jsou zvyklí na předepsanou látku a učivo z učebnic. U nás však vyžadujeme také samostudium, vlastní iniciativu a zájem o sebezdokonalování,“ zdůrazňuje Markéta Soukupová.

Obě pak zmiňují také pokoru. Fakt, že na dnešním pracovním trhu si uchazeči mohou vybírat, podle nich neznamená, že IBM ČR nebo ostatní firmy jsou připravené vzít každého. „Volných míst je mnoho, ale zároveň poměrně dost šikovných lidí, kteří jsou otevření diskuzi o nových pracovních příležitostech. U nás proto oceňujeme určitou pokoru a upřímný, přípravou podpořený zájem o pozici i společnost,“ shodují se.

Petra Lečbychová, HR manažerka společnosti Komix, která se specializuje zejména na dodávky informačních systémů nebo aplikací na klíč, poznamenává, že se občas setkává s pasivním přístupem. Absolvent přichází zcela bez zkušeností, a vnímá jako samozřejmost, že ho vše potřebné naučí budoucí zaměstnavatel. „V Komixu se přikláníme spíše k absolventům, u nichž vidíme vysoký zájem pro danou oblast, předchozí praxi, osobní zkušenost či výraznou orientaci v teorii, kterou nabyli vlastním zkoumáním,“ zdůrazňuje Petra Lečbychová.

Absolventi by podle ní měli přidat v oblasti samovzdělávacích aktivit, zvlášť když na trhu existuje nepřeberné množství zdrojů, z nichž se mohou učit. Nutnost neustálého rozšiřování obzorů je aspekt, který zmiňují všichni oslovení personalisté. Ať už absolventi využijí samostudia, brigády v oboru, čtení článků, sledování videí či navštěvování relevantní akcí, workshopů a konferencí.

„Dalším častým problémem je velmi nízká míra odpovědnosti. Příkladem může být situace, kdy programátor udělá chybu v kódu, ale už ho nezajímá, jaké to bude mít dopady. Ať už jde o vícenáklady, zpoždění dodání zakázky klientovi, celkový skluz v harmonogramu atd.,“ vypočítává Petra Lečbychová.

Programátory i právníky už nahrazuje software

Současný trh práce se prakticky neustále proměňuje, a to takovým tempem, že není možné přesně vyjádřit požadavky na kvalifikaci, kterou je třeba si pro úspěch osvojit. Podle některých expertů proto roste význam tzv. klíčových kompetencí, které požadavky na kvalifikaci zobecňují. Osvojení klíčových dovedností předpokládá dlouhodobý a náročný proces, který pokračuje i po ukončení formálního vzdělávání a dotváří se v dalších etapách života jedince. Mezi tyto dovednosti patří například vědomosti, dovednosti, postoje a hodnoty, které jsou důležité pro osobní rozvoj jedince, jeho aktivní zapojení do společnosti a pracovní uplatnění. Klíčové kompetence jsou univerzálně použitelné v různých situacích.

Tomáš Dombrovský si ale myslí, že i kompetenční modely dnes mají jen omezené možnosti reagovat. Recept je podle něj spíše ve schopnosti adaptovat se na změny prostředí, technologií, toho co a jak je potřeba dělat. „Přijde čas, kdy i jako zaměstnanci budeme nuceni vytvářet práci, vymýšlet nové věci. Je to logické, rutinu totiž zastanou stroje, navíc mnohem efektivněji než my,“ vysvětluje Tomáš Dombrovský. A nepůjde podle něj jen o rutinu fyzickou, ale i duševní. Například představa, že dnes nedostatkoví ajťáci budou věčně takto žádaní, je zcestná. Kodéry nahradí chytrý software a algoritmus, který části kódu vytvoří výrazně efektivněji. A prakticky totéž platí pro fakturační oddělení firem či pro právníky. „Třeba v USA už dnes připravuje návrhy smluv software,“ poznamenává Tomáš Dombrovský.

Školy nezvládají reagovat na vývoj

Mezi odborníky a dalšími zainteresovanými aktéry panuje prakticky jednomyslná shoda na tom, že řada tuzemských škol nedokáže absolventy adekvátně připravit. Důvodů je několik, jedním z nich jejich neschopnost pružně reagovat na technologický vývoj přiměřenou úpravou studijních programů ad. „Podle našeho názoru by škola měla své studenty naučit principy vyhledávání nových věcí a práce s nimi. Školy by se měly zaměřit na kompetence, nikoli na znalosti, a kvůli dostatečnému vybavení svých absolventů z pohledu například právě technologického pokroku a praktických dovedností se spojit se zaměstnavateli,“ říká Markéta Soukupová.

Její společnost IBM ČR je v tomto smyslu aktivní a působí na většině tuzemských univerzit. Mimo jiné tam její představitelé vedou diplomové práce, pomáhají v rámci výuky s přednáškami, vytvářejí tzv. kompetenční centra, provozují rozvojové programy z pohledu rolí na trhu práce apod.

I podle Kateřiny Nogolové je především důležité neustále rozvíjet intenzivní spolupráci mezi soukromým sektorem, tedy společnostmi, které tvoří tržní pracovní sílu, a ústavy, jež pracovní sílu generují. „Vzdělávací programy, kurzy apod. by měly být partnerem vzdělávacího systému, ne reaktivní složkou,“ domnívá se Kateřina Nogolová.

Heslo dneška: Learning by doing

I v Evropě přitom existují země a vzdělávací systémy, ze kterých by si mohli a nejspíše i měli vzít příklad. Podle Tomáše Dombrovského je to hlavně Velká Británie a severské státy, zejména Finsko. To, že britské univerzity vycházejí prakticky ze všech srovnání nejlépe, není náhoda. Podporují totiž přesně to, čemu se školy u nás věnují nedostatečně, tedy umění prezentace, komunikace v týmu atd. „Neříkají studentům, jaké řešení je správné. Předkládají před ně problémy, které oni musí za pochodu řešit,“ vysvětluje pan Dombrovský.

Lukáš Sedláček, ředitel European Leadership and Academic Institute (ELAI), je absolventem britské University of Cambridge. Čeho si při studiu na jedné z nejprestižnějších světových univerzit cenil nejvíc? „Především osobního přístupu a skutečného zájmu o rozvoj studentů, díky čemuž jsme například měli možnost s profesory hodně konzultovat,“ říká Lukáš Sedláček. „Systém výuky lze charakterizovat primárně snahou o rozvoj schopnosti přemýšlet a kriticky uvažovat. Vyučující se opravdu pokouší každého studenta přimět k tomu, aby samostatně myslel, a aby to zvládal bravurně,“ pokračuje.

Velký důraz je kladen na schopnost argumentace, při které se buduje i sebevědomí studentů. A právě tyto aspekty často postrádám u absolventů tuzemských vysokých škol. Jsou sice většinou inteligentní, ale málokdo z nich je zvyklý přemýšlet a argumentovat,“ je přesvědčen ředitel ELAI. Toto jsou navíc podle něj klíčové vlastnosti pro zaměstnance ve firmách, protože ty se pak jen díky tomu dovedou prezentovat navenek a také úspěšně prodávat své produkty či služby. „I to je jeden z důvodů, proč je takový zájem o workshopy ELAI,“ myslí si Lukáš Sedláček.

Podle Tomáše Dombrovského poskytuje skvělé vzdělávání také finské školství. Rovněž podporuje výše zmíněné aspekty, ale hlavním bodem, který přinesla reforma v 70. letech minulého století, bylo výrazné otevření systému. Díky tomu do něj dnes mohou vstupovat i ti, kteří tam dříve nebyli. Tedy lidé z praxe, firemního života ad. Školy mají podle Tomáše Dombrovského hodně svobody, do určité míry mezi sebou i soupeří, a to všechno vzdělávacímu systému velmi prospívá.

Co z toho všeho pro studenty/absolventy vyplývá? „Čím dřív už při škole začnou něco dělat, na základě konceptu ‚learning by doing‘, tím líp. Je třeba co nejrychleji naskočit do praxe, rozjet vlastní podnikání, studentský projekt, praxi ve firmě atp. Samotný vysokoškolský  diplom dnes neznamená vůbec nic,“ tvrdí Tomáš Dombrovský.

Absolventi by si měli individuálně hledat rozšiřující vzdělávací nástroje, navštěvovat různé kurzy, workshopy atd. Podle Tomáše Dombrovského to však dnes platí pro každého. Ten, kdo má pocit, že už umí všechno, je na obrovském omylu, i proto rapidně roste význam celoživotního vzdělávání. „Je třeba mít stále kontakt s novými věcmi a technologiemi. Rozhodně doporučuji hledat to, co školy nedělají. Tedy např. kurzy vyjednávání, kreativního přístupu k řešení problémů ap.,“ uzavírá Tomáš Dombrovský.

Absolvent, ohrožený druh was last modified: April 17th, 2018 by Martin Zika