Proč mají české ženy nízké sebevědomí? Je to výsledek negativní výchovy, píše Rostya Gordon-Smith a přemýšlí, co lze s takovým „dědictvím“ dělat.

Sedím s několika ženami v Edinburghu. Povídám: „Dámy, potřebuji napsat článek o ženském sebevědomí. Co vy na to?“ A pak to začalo. Zpočátku trochu depka, postupně však přibýval optimismus a naděje.
Ptám se: „Proč mají české ženy nízké sebevědomí?“ Nejvíce byl zastoupený názor, že je to výsledek naší výchovy. V mládí jsme neustále slyšely: Nemůžeš, neumíš, nesmíš, nedělej, neříkej, nemáš na to, nevyčuhuj, neodmlouvej, to nejde, nedělej ostudu.

Nebyly jsme často chváleny. Některé z nás nikdy. I když jsme se dobře učily, vždy to bylo málo. Rodiče se zaměřovali na naše slabiny a nechválili naše silné stránky. Zažily jsme málo povzbuzení, zvláště když jsme chtěly jít do nových věcí. „Proč bys to dělala?“ slyšely jsme. Měly jsme pocit obecného pesimismu a negativismu. „Co si o tobě lidé pomyslí, co o tobě a o nás budou říkat?“ ptali se nás naši blízcí.

Moje spoludiskutující, jak se mi svěřily, cítily, že společnost byla a ještě stále je do určité míry nastavená na neúspěch. Měly pocit, že jaksi zakrněly. A když se pokoušely vymanit z pout výchovy a školního systému a v řadě případů také uspěly, setkaly se se závistí a kritikou. Buď prý jen měly „štěstí“, nebo k úspěchu přišly nečestně. Přesto měly tyto ženy sny, ambice a odvahu vymanit se z negativního prostředí, vystudovat, vycestovat, vystoupit z řady, vzít na sebe rizika a často i zavrhnout to, co od nich rodiče očekávali. A budování sebevědomí je přesně ono – budování. Je to princip položení základních kamenů, abychom na naší cestě měli na čem stavět.

Jako hlavní body ženy často uvádějí odvahu odchýlit se od výchovy, která byla negativní, konzervativní a pesimistická. Jedna žena to nazvala „zbavení se berliček“. Důležité je rovněž naučit se navazovat dobré vztahy. Znamená to vybudovat silnou síť, dávat a dělit se s druhými, a to muži i ženami. Dobré vztahy, schopnost je navazovat, udržovat a neustále rozvíjet. Učit se od ostatních. A také mít mentorku či mentora.

Co dál? Jít do toho a brát na sebe riziko. Hledat nové věci, znalosti, příležitosti. Nebát se, když narazíme nebo když padáme. Věřit v příležitosti, umět je rozeznat a uchopit. Jít krok za krokem – udělat něco, v čem víte, že jste dobrá. Pochvalte se, pak přidejte, oslavte svůj úspěch, byť sebemenší. Nedívejte se na druhé a neporovnávejte se s nimi. Jste jedinečná. Jedině tak se můžeme učit z našich úspěchů i neúspěchů.

Nebojte se pochválit, je to investice
Sebevědomá žena se nebojí projevit ego, nebojí se mluvit o svých úspěších. Nepodlehne kritice ostatních. Ženy jsou kritizované a hodnocené za mnohem více věcí než muži: naše postavy, nohy, oblečení, vlasy, make-up, nehty, pleť, tón hlasu, způsob, jakým sedíme, chodíme, co jíme, co nejíme atd. I proto potřebujeme chválit samy sebe, říci si „jsem dobrá!“ a také chválit jedna druhou. Je to maličkost, která se v naší společnosti nenosí. Jenže pochvala druhé ženy je výbornou investicí do lepších vztahů, nálady a pochopení, a navíc nás nic nestojí. Výsledky pochvaly jsou magické a vrátí se vám.

Nezapomeňte na sebe. Nedávejte se na poslední místo. Najděte si čas jen pro sebe. Vy jste ta nejdůležitější osoba ve vašem životě! Když se naučíte postarat se sama o sebe, budete se pak moci postarat i o druhé. Příště se zamyslíme nad tím, jak sebedůvěru budovat krok za krokem.

Rostya Gordon-Smith
Zakladatelka www.minerva21.net
CEO People Impact

Něco o větším ženském sebevědomí was last modified: February 28th, 2018 by Martin Zika