Česko je jednou z nejstabilnějších ekonomik v rámci Evropské unie, s nejnižší mírou nezaměstnanosti a silnou průmyslovou základnou. Zároveň ale pokulháváme v inovační výkonnosti a ve srovnání s ostatními státy unie dosahujeme v této oblasti až lehce podprůměrné úrovně.

Naše ekonomika je málo založená na znalostech a vysoké přidané hodnotě zboží a služeb. A pokud si chceme v době probíhající digitální transformace, robotizace a nástupu umělé inteligence udržet konkurenceschopnost, je čas přemýšlet nad tím, jak v naší zemi podpořit inovační prostředí a v čem vězí hlavní systémové slabiny.

Důvodů, proč u nás vzniká málo inovací, je hned několik. Prvním z nich jsou omezené lidské zdroje, jejichž nedostatek pramení z nastavení našeho vzdělávacího systému. Od toho se do jisté míry odvíjí vše ostatní. Třeba nedostatečné propojení podnikatelské sféry a veřejného sektoru reprezentovaného hlavně univerzitami a veřejnými výzkumnými institucemi, což představuje další systémový problém. Na té nejobecnější rovině pak můžeme mluvit o slabě rozvinutém prostředí pro inovace jako celku, které hlavně malým technologickým firmám a začínajícím podnikatelům komplikuje komercializaci jejich podnikatelských nápadů.

Školy nedokážou studenty nadchnout
Nacházíme se v situaci, kdy české školství příliš nerozvíjí tvořivé myšlení a invenci žáků, neučí nás překonávat dosavadní hranice a kriticky myslet. Vzdělávací instituce málokdy dokáží nadchnout studenty pro vědu a podnítit v nich zájem o podnikání a inovace. O této skutečnosti svědčí také relativně malá oblíbenost technických oborů a přírodních věd. Školy i zaměstnavatelé se stabilně potýkají s nedostatkem absolventů v těchto studijních oborech, a to jak na úrovni sekundárního, tak terciárního vzdělávání.

V této oblasti vidím problém i v nedostatečném zapojení podniků do procesu vzdělávání. Duální systém vzdělávání, který úspěšně funguje například v Německu nebo Rakousku, u nás prakticky neexistuje. Tento systém je postavený na principu rozložení zodpovědnosti za obsah výuky mezi vzdělávací instituce, které zajišťují teoretickou část výuky, a mezi firmy, kde probíhá nezbytná praxe. Nutnost větší provázanosti mezi vzdělávacími institucemi a soukromou sférou je o to důležitější, že v dnešní době digitální transformace a zásadního významu znalostní ekonomiky potřebujeme absolventy, kteří jsou odborně dostatečně vybavení na to, aby na pracovním trhu uspěli.

Pro zachování konkurenceschopnosti potřebujeme posílit roli firem v oblasti sekundárního i terciárního vzdělávání a systémově ukotvit partnerství škol a firem. Praktické stáže studentů ve firmách by měly být nezbytnou součástí školního kurikula.

Výdaje domácích firem klesají
Skutečnost, že spolu různé sektory společnosti málo komunikují, se ukazuje i v oblasti propojení firemních investic a veřejného výzkumu a vývoje. Přestože se objem soukromých zdrojů do technologických inovací pravidelně zvyšuje, stále platí, že hlavními investory do výzkumu a vývoje jsou u nás hlavně zahraniční firmy. Výdaje domácích podniků v posledních letech naopak klesly.

To se projevuje především v segmentu malých a středních podniků, které obecně vynakládají na inovace málo finančních prostředků. Další problém je, že firemní investice do vývoje a inovací zůstávají v podnikatelském sektoru a podniky jen v malé míře finančně podporují veřejný výzkum, který provádějí vysoké školy a veřejné výzkumné organizace, jako například Akademie věd. To následně vede ke stagnaci veřejného aplikovaného výzkumu a opět nás to přivádí k problému malé provázanosti byznysu a univerzit, respektive výzkumných institucí.

Izrael své firmy podporuje
Tím se dostáváme k otázce obecného nastavení inovačního prostředí v České republice. Vidíme nedostatečně rozvinutou státní podpůrnou síť pro začínající podnikatele a inovátory, jež by jim umožnila přístup k potřebnému počátečnímu kapitálu. Začínající podnikatelé v současné době téměř nemají možnost získat rizikový kapitál z veřejných zdrojů a musejí hledat mezi soukromými investory. To je velký rozdíl například v porovnání s Izraelem, kterému se přezdívá „země start-upů“.

V Izraeli nabízejí státní instituce začínajícím technologickým firmám granty až do výše 80 procent finančních prostředků potřebných k nastartování jejich byznysu. Izraelský stát tak na rozdíl od České republiky plní roli významného inovačního inkubátoru a zásadní měrou přispívá k rozvoji inovačního ekosystému. Začínající české inovační firmy, které jsou teprve v rané fázi svého vývoje a potřebují investovat do transferu svých technologií, jsou tak v tomto směru v nevýhodě a obtížně shánějí finance na komercializaci svého produktu.

I Elon Musk dostal padáka
Vedle zajištění snadnějšího přístupu k rizikovému kapitálu a postupného odstraňování dalších bariér v podnikání, které hlavně začínajícím firmám komplikují rozjezd, je zapotřebí podporovat také prostředí vhodné pro inovace na celospolečenské úrovni. Češi nejsou ochotní příliš riskovat, a často se necháme odradit počátečním neúspěchem, místo abychom ho chápali jako přirozenou součást cesty k vlastnímu podnikání, ze které se můžeme poučit a posunout dál.

Neúspěch se totiž nevyhýbá ani těm největším podnikatelským mágům. Třeba legendárního Elona Muska, majitele Tesla a SpaceX, vyhodili z vedení prvních dvou společností, které sám založil, a před několika lety musel dokonce vyhlásit osobní bankrot, aby zabránil finančnímu kolapsu svých firem. Pro začátek bychom proto měli být k neúspěchu tolerantnější a více si věřit.

V každém případě je zcela zřejmé, že bez jasné strategie a podpory této oblasti na straně státu a promyšleného zakomponování inovací do vzdělávacího systému se dál neposuneme. Absence systematické a dlouhodobé podpory a snaha podpořit rozvoj inovačního prostředí je hlavním důvodem, proč organizujeme celorepublikový Týden inovací, který začíná 14. května. Tahle mimořádně důležitá oblast totiž bude stále více ovlivňovat výsledky české ekonomiky.

Lukáš Sedláček, zakladatel a výkonný ředitel ELAI

Článek byl publikován na Roklen24

Proč Česko není inovačním šampionem was last modified: June 5th, 2018 by Martin Zika